Jídelníček
, přečteno 2922×
Náš společný projekt s Leošem rostl jako dobře zalévaný
žampión – ten pracovní projekt, samozřejmě, na nic jiného zatím nelze
myslet. Z pohledu potenciálního zákazníka tu utěšeně, tu a tam
rozpačitě, jelikož Leošova potřeba exhibovat své tělo jako dělo tam
prostě byla. Nicméně mohlo to být horší a stejně jako při prvním
setkání – na olej a zrcadla se nedostalo. Leoš má naštěstí
profesionální fotografku, takže je sice svět chudší o několik bizarních
„selfí“ s mobilem, ne nepodobným fejsbůčkovým náctkám, případně
rudému politikovi, nicméně to pochroumané estetično v mé hlavě aspoň
oceňuje řemeslnou práci dodávaných fotek. Když jsme tak končívali, tu a
tam jsem naťukl „svůj problém“.
„Chápu, napíšu ti jídelníček,“ děl Leoš.
„Huš, hajzle,“ ocenil jsem nabídnutou ochotu, „nic takového nechci,
mám svou vizi a rád bych našel společnou řeč.“
„Nu dobrá, víš co? Piš si dva týdny všechno, co jíš, něco
vymyslíme.“ …