Memento mori: beskydské túry, část 1. – křídla nejvyšších
„Ty se asi dost vyznáš v Beskydech, že? Doporučíš mi nějakou bezva
túru na víkend? Něco bez lidí.“ Občas jsem slýchával.
„Jasně, jaká zhruba vzdálenost a náročnost?“
Nezavděčil jsem se. Většinou. Když bez lidí, tak bez lidí!
A i přesto… V mých trasách „chyběly Pustevny“, na Slavíči „nic
není“, u Kladnaté „jsme se ztratili“, cestou „bylo málo hospod“ a
celkově vzato „ty vole, ty krpály“ a tak všelijak podobně. Když jsem
tuhle doporučil kolegovi zimní výlet na Čertův mlýn přes oblíbenou
Magurku, kde prý „málem chcípl v závěji“, ukládal jsem si raději
své oblíbené trasy plné hangů „do šuplíku“ a okolí nabízel jen
„mainstrým“.
Koukám do Map do sekce Uložené / Beskydy a začítám se: Horská
prasečina, Velká trojka, Travnolys, Lysý Smrk, Okolomná, barjaká
Křídla… Správně, každá z mých tras má své jméno. Často hezky
v duchu toho chlívku, co mám v hlavě – tam kdesi vzadu, za mozkem. Ono
by asi fakt byla škoda tohle nechat jen tak ladem. Navíc teď, když se hrabu
víc v multimédiích. Proč to nevytáhnout a nezačít takový malý seriál?
Navíc když je to zadarmo – dneska lidi prodávají už kdeco, že? Však on
se najde někdo, kdo to ocení.
(Jeden se už našel, ale ten se nepočítá. Mé nadšení totiž kalí
skutečnost, že mé trasy zvládá ve zlomkovém čase, co já. To, co ostře
lezu 8 hodin, má on za necelé čtyři. Tihle ultra „chrti“, co už
s nimi. Ale to jsem odbočil.)
Barjaká „křídla“
Není to jen o jednom kopci. To by taky byl nápad, ukazovat „výšlap na
Lysou, jaký zaručeně neznáte“, že? Jenže co když je vaše srdcovka
právě a jen pouze Smrk? Právě tady začala „křídla“. To pitoreskní
„kreslení“ do mapy.
Sm(í)rčí křídla
38 km,
1984 m
Smrk je nejdůležitější! To už víme. A z jižní strany taky
nejhezčí. To vím už jen já. Je to nádherná trasa a ve své většině
liduprostá. Kdo by taky chodil místy, kde lišky a vlci dávají dobrou noc.
Často se tam vracím. A když k tomu občas přidám odbočky na Malý Smrk,
Smrček, ke kříži na jihu, je to – jedním slovem – smírčí.
Mapa Sm(í)rčích křídel
Lysohorská křídla
32 km,
1943 m
Lysá hora, královna Moravskoslezských Beskyd. Nemám ji moc v lásce, ale
zase ji na druhou stranu potřebuji pro tu milou náročnost a převýšení,
které nabízí. Když k tomu zohledním žlutou od Šance, žlutou z Krásné
a skok přes Kykulku, mohu tak trochu uznat, že to výše uvedené
„o nelásce“ až tak neplatí. Ovšem jen v případě křídel, nebo při
spojení s jinou oblíbenou horou.
Mapa Lysohorských křídel
…
Tak. To bychom měli. Křídla nejvyšších jsou hotova. Ne však tento
„memento mori“ seriál. Bude to mít pokračování… Až si to zase začnu
procházet a točit. Dobré věci chtějí čas.
Kdyby mi někdo před rokemdvěmatřemičtyřmipětišestisedmiosmidevítidesíti jedenácti lety řekl, že jednou budu chodit do fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem i bez něj, hystericky bych se mu vysmál.
Bez Ostravy se neobejdu, mám to tu rád a jednou zde i zemřu a budu
spálen – na Slezské. (Následně rozprášen na Smrku J.) 🔥 Ale zpět.
Když už se bez ní neobejdu, neznamená, že ji aspoň neobejdu. Kroky podél
hranice. ♾ Byla to „terapeutická“ OKOLOVA!!! za 16.27. 🖤 #ploužímlitr
Západ slunce z vrcholku Svaté Lucie. A taky mé první turistické
napadení psem. V Itálii. 🤦♂️ Ta 50kilová ženská to své tak
70kilové novofundlandské hovado prostě neudržela. Dejme tomu, že jsem
v pořádku a spíše nasraný než zraněný. 😏 #ploužímlitr