Štítek „Krabičkové myšlení“

Zkusil jsem zavolat Leošovi a zjistit, co mi uniká a co je na této jídelně tak skvělého, když můj žaludek dal najevo zcela jednoznačné resumé. Dostalo se mi odpovědi, že pultík s věcmi, které se kupují samostatně na váhu – kus masa, zrníčko rýže (samozřejmě nasucho, bez omáčky) a hrst salátu. A v tu ránu mi to do sebe zapadlo. Pracovně zavádím nový terminus technikus „krabičkové myšlení“ (dejme tomu, že je to vzdálený bratranec doublethinku) a jistě se budu tomuto oboru ještě věnovat.


Stravovací eskapáda – jak jsme zkusili změnit putyku

To nám jednou tak všem z firmy dorazil Velkostatkářův oběžník s nevinným předmětem: „Doporučuji – jen pro info“. Uvnitř byl zevrubný popis cesty, prý 3 min. cesta autem, super parkování a bezva jídlo, dá se tam prý dobře najíst zdravě. Nu dobrá, dobrá, to už musí něco znamenat, když tam chodí, a zdá se, že to na nějaký čas vyměnil i za krabičky. Také se tam prý i zjevuje spousta „inventáře“ Chrámu činek a tyčinek. No jednou to určitě také vyzkoušíme.

A netrvalo to ani tak dlouho, protože v naší oblíbené putyce byla jeden den možnost volby ze dvou zel – z nabízené kombinace se toho vážně moc „zdravého“ vymyslet nedalo, takže třeba dnes je ten den …

Týden na „drogách“

Na úvod připomeňme, že stěžejní myšlenka mé „proměny“ je založena na tom, že to prostě musí jít i bez nutnosti rozšíření šedé kůry mozkové o modul „krabičkového myšlení“. Stejně tak se netajím se svým odporem k různým doplňkům pro růst i úbytek v jednom, nicméně to však neznamená, že se vůbec nezajímám, jak tyto věci fungují. Chrámový katechismus mě naučil spoustu cizích slov i mimo základní somatologii – například znám a nebojím se použít slovíčka jako carnitin, BCAA, kreatin a další zhůvěřilosti, pokud to mimikry požadují.

Na samotném začátku, když jsem se s Leošem dohadoval o jídelníčku, můžeme nalézt toto:

~21:00

  • pomelo, grep, nebo 30 g proteinu v 3 dl čerstvého mléka – případně sojového

A právě o onen „protein“ jsem se začal zajímat – co to je, kde to roste, co to žere atp., načež mi Leoš aktivně sdělil informaci o jakémsi proteinu, který má Velkostatkář a zase tak často jej nejí, tudíž mi jej „půjčí“ na zkoušku.

Leoš literátem

„Věnování pro »Kultturistu«, který není vůbec tak špatný, jak se snaží být! Díky.“
Tato vřelá slova plná trenérské něhy, která si nezadá s rodičovskou, mně Leoš napsal 12. 6. 2015 do své knihy Sacharidové vlny, kterou v té době vyplivlo nakladatelství Erasport, s. r. o. (Ronnie.cz) na pulty knihkupců. A když říkám „své knihy“, mám tím skutečně na mysli, že Leoš tuto knihu napsal, ne pouze vlastnil. Chvilku jsem ho podezříval z postranních úmyslů ovlivňovat mé podvědomí, jelikož podtitul knihy zní „Cyklování sacharidů pro účinné odbourávání tuků“, jenže já byl v té tobě již zoufale normální, a tak jsem své pochyby zaplašil.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o dárek, slušně jsem poděkoval a přislíbil, že si knihu určitě rád přečtu a možná i „zrecenzuji“ – jenže jsem neřekl kdy. Strategicky. Leošovi to sice nedalo, pár týdnů a měsíců se tu a tam, když mě potkal, s neskrývanou nadějí v hlase zeptal, zda jsem už knihu četl, ale odpověď byla stále tatáž. Jeden by si na to i zvykl, vždy tak hezky povadl, když jsem zavrtěl hlavou – aspoň malá satisfakce za to jeho mučení mého slabého tělíčka, ale ono to omrzí.

A pak se zjevily Vánoce a naše famílie na Boží hod (Vždy přemýšlím, zda nemá tento kalendářní den něco společného s Honzou Železným a rokem 1996, kdy se mu to fakt povedlo. Ale to bylo vlastně v květnu.) odplula na pár dnů na jižní Moravu k rodičům mé choti. Ty doby, kdy jsem se tam jezdil nezřízeně nacpávat, což tchyně kvitovala s velkým povděkem (dobré prase všechno spase a je hýčkáno), jsou už dávno tytam, takže se teď bude už jen číst. Číst – jíst, zní to podobně a obojí je o krmi. Těla – ducha, to je fuk. Imperátor bude strčen natěšeným prarodičům, kterým se krátkodobě odpustí devastace všech synátorových návyků k samostatnosti, a budu mít klid. Manželka taky. Já budu obracet stránky v knížkách, manželka nejspíše spát. Nebudu zastírat, že to byl skvělý plán – koneckonců byl můj – takže není pochyb, že vyšel na 100 %.

Tak copak to tu máme?

Leoš opět literátem

„PS: Ať žije Kultturista! :)“
Bodejť by nežil, on je totiž věčný! Něco jako nezmar (hydroida).

Citované postskriptum mi napsal Leoš do jednoho ze čtyř tisíců výtisků své knihy Sacharidové vlny 2, kterou aktuálně kadencí ne nepodobnou velkorypadlu hrne nakladatelství Erasport, s. r. o. (Ronnie.cz) na pulty knihkupců. A že mám poslední dobou dobré srdce a (předstíranou) náladu – ne, s aktuálním stavem slaměného vdovce to nesouvisí – netrvalo to jako posledně půl roku a knihu jsem si přečetl hned. Copak to tady máme tentokráte? Formát A5 zůstal, křídový papír též. Liší se však rozsah. 248 stran – že by autora popadl záchvat grafomanie? Na přebalu opět půlka Leoše. Kupodivu zase levá. Až ho někdy potkám, důkladně si jeho pravou polovinu prohlédnu, jelikož začínám nabývat podezření, že v ní něco skrývá.

Čte se to samo, doslova hltá. Bodejť by ne, když dobrou polovinu knihy tvoří recepty. Zajímavé recepty, jež by pro jejich až někdy překvapivou jednoduchost mohl zvládnout i takový kuchařský břídil jako já. (Manželka se to nesmí dozvědět, jelikož bych pak svůj vztah ke sporáku „musel přehodnotit“, což z milionu důvodů snad ani nechci.) Takové recepty, které mi svou pestrostí a nápaditostí tak trochu boří vlastní teorii krabičkového myšlení, kterou jsem vlastně ještě nesepsal. Nicméně se k tomu určitě jednou dostanu. Nepochybuji, za to klidně i ruku do exkrementu strčím. Ale to jsem se zase rozvášnil, zpět k tématu. Jaké mám z knihy postřehy?

Kdyby mi někdo před rokem dvěma třemi lety řekl, že jednou budu chodit do fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem i bez něj, hystericky bych se mu vysmál.

Číst od první kapitoly …

Twitter @KultTurista

neděle, 11. listopad 2018
Ty krátké závody. Co s výběhem na 3,2 km, když vaše „pumpa“ smysluplně nabíhá nejdříve po 2,5 km? Byla to tedy taková odpočinková „Starobělská Ludra“ s časem pár vteřin nad 20 minutami. „Povídám, chci do Pardubic!“

neděle, 11. listopad 2018
„Nechce se mi běžet.“
„Běžet se mi co? Nechce!“
 
To zase bude ostuda v Bělském lese… kultturista.cz/bre­zen-2017/intermezzo-… A co vaše motivace, @IxAriela, @MarekMantic, @Eliska_Zeb?

sobota, 10. listopad 2018
Takové to, když jste pivovar a nemáte „pětistovku“ na korektora. (Skutečnost, že je to radler, neomlouvá.) #grammarnazi

Sledovat @KultTurista

Reklamní chlívek

TOPlist