A šlus! (Jateční) bilancování VI
, přečteno 4225×
Přitom to bylo jen pár dnů, pár mizerných dnů, s bídou týden… A přesto to stačilo. Stačilo na tu „proměnu“. Těžce se dýchá, nafouklý břich se drze dohaduje s opaskem o kótu, kterou je již pěkně dlouho nepoužívaná dírka, načež pádnými argumenty sežraných hor jídla vítězí. Není se proto čemu divit, že se jeden pro jistotu průběžně udržuje v mírném alkoholovém opojení – snad aby zaplašil ty myšlenky? Vánoce a související konec roku jsou už holt takoví. Tomu, že jsem se (tu více, tu méně úspěšně) hýbal, aktuálně nenasvědčuje nic. Zhola nic. Snad jen ten kalendář s číslovkou 2019 a v něm houfně zaškrtané víkendy s poznámkami ne nepodobajících se šifrám – HV, BR, MR, B7… (SR tam už není.) Popravdě všechny Horské výzvy, Barbarian Race, MAD RACE jsou zatím tak daleko, že je lze s klidem považovat za mlhavé snílkovy chiméry, které se mohou rozplynout, než by jeden řekl tuk. Mnohem pádnějším důkazem mých pohybových aktivit jsou nedávno před klávesnici odložené sportovní hodinky čekající na nabití.
Co v nich je?
„Kdyby mi někdo před čtyřmi lety řekl, že jednou budu chodit do
fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem
i bez něj…“ Vlastně ne, to už tu bylo. Navíc už to
není pravda.
Jinak. Kdyby mi někdo před čtyřmi lety řekl, že jednou ročně naběhám a
po horách nachodím přiznanou tisícovku kilometrů s převýšením třech
Everestů nebo chcete-li více než šestnácti Sněžek, hystericky bych se mu
nevysmál, ale rovnou objednal sako s dlouhými rukávy a pobyt celu
s polštáři na zdech. Povídejme však o tom víc mému vnitřnímu
extrémistovi.
Bude hůř… Nebo líp? Fuj, žádné politikaření. Hůř bude! A ne, že ne.
