Červen 2018

Jen jedna matrace nestačí aneb MAD RACE Ostrava 2018

No jo, život není peříčko. Jeden se sotva „vzpamatuje“ z 70kilometrového horského zívání a po týdnu už stojí na startu letošní medové matrace. Navíc ta ranní lehce unavená vidina, že tu dnes nestojím poprvé… Byl to vskutku velký příslib pořádné porce zábavy. Samozřejmě pouze v případě, jste-li zvrácený masochista se sadistickými sklony k sobě samému. Kam se hrabe sobotní zevlování u televize s hlavním odpoledním programem túry po nejbližších obchodních centrech? Kdybych byl býval byl slušný člověk, taky bych tímto způsobem soboty trávil, ale takto jsem holt „musel“ na matraci, to dá rozum.

Jaká tedy letošní MAD RACE byla? V podstatě jako každý rok – udržela si svůj vysoký standard, žádné velké změny. I když? Snad jen ta trať byla konečně ve svém směru otočená. Takže se stalo, že jsem si první angličáky odskákal už nedlouho po začátku u vodorovné traverz stěny. Vlastně ne, neodskákal, oddřepoval. Angličany totiž v Ostravě nechceme, jasné? Má předzávodní lobby za zrušení tohoto směšného poskakování a jeho nahrazení něčím smysluplnějším, více destrukčním, kterou jsem freneticky nadhazoval na každé schůzce s otcem představeným, přinesla své ovoce. Angličáky se vypařily po anglicku. A tak jsme jako náhradní plnění mohli dělat dřepy s pytlem písku za hřbetem, zkoušet kliky, lézt jako krab… Ale občas i ty angličáky. Stavitelům tratě se „odsun“ podařil jen částečně… Nu, třeba příště?

Jak to bylo dál? Shrnu to v jedné větě, letošní závod byl zase o fous více prošpikovaný silovými věcmi než v minulých ročnících. Umístit za sebou bradla a následné ručkování je jako ze scénáře josefovských zmrzlých „gladiátorů“ a mně se to moc líbilo. Když jsem po nějakých třech hodinách a kousku poponášel před cílem do sjezdovky Vaňkova kopce 30kilový pytel s pískem, nevěděl jsem, zda se mi chce do dalšího startu, který mě čekal za půl hodiny. Ale jo, chtělo se mi! Ale teď se mi aktuálně chtělo zardousit toho pitomce, co tento vskutku „spartský“ šprým těsně před finiš vymyslel. Kdybych tak věděl, kdo před časem, někdy v loňském říjnu napsal tento e-mail…

Pošlete svůj názor autorovi




Dalibor „tt“ Hellebrant

Kdyby mi někdo před rokem dvěma třemi čtyřmi pěti šesti sedmi osmi devíti lety řekl, že jednou budu chodit do fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem i bez něj, hystericky bych se mu vysmál.

Číst od první kapitoly …

Licence obsahu

Obsah těchto stránek je od 28. 12. 2023 k dispozici s licencí Creative Commons BY-NC-SA.

X Twitter @Kultturista

neděle, 3. březen 2024
Mám spoustu důvodů, proč chci být rozptýlen na jižním Smrku. A po včerejšku jich mám zase o trochu víc… 😏

neděle, 3. březen 2024
Důvod…

neděle, 3. březen 2024
Důvod…

neděle, 3. březen 2024
Důvod…

sobota, 2. březen 2024
Tak nesvatá je ta trojice –
terapeuté, co už jsou tiše,
když potřebuji je nejvíce,
když nyní duše často píše…
 
Písmeny a řádky tlumeny vlohy –
roztočen je teď můj vnitřní svět.
Že pořád do hor patří mé nohy?
Dobře. Zašel jsem jim to vyprávět.
 
— Třem a konci 🖤

sobota, 2. březen 2024
Tak už zase Mayhem na cestu dolů… 😏

Sledovat @KultTurista

Reklamní chlívek