Matracový morzakor! Část první
, přečteno 2804×
Realita, nebo jen podivný sen? Ovlivnění mou poťouchlou zálibou v krvácích a „mordech za korunu“, které se nemohu a ani nechci zbavit? Můj zrak se stáčí ke knihovně, kde odpočívá Váchalův Krvavý román… prsty se rozbíhají po klávesnici. Závod je za mnou a určitě není poslední, byť mám splněno.
Vnitřní prolog
Šílená matrace se blížila svými medovými krůčky a mé osobní tréninky se staly stále jednotvárnější – prostě jsem jen běhal. No ne že by mě už nebavilo laškovat s „angličany“ nebo máchat kusem železa s uchem, kterému se nepovedlo být konvičkou, případně tahat za špagáty, ale při jednom tréninku venku, kdy se celý #ttým potkal na matracové trati, jsem zjistil, že v porovnání s ostatními mám sice síly na rozdávání, ale s „útěky“ je to u mě asi jako o tom hladovém psovi a defekaci na pastvě.
„A s takovouto průměrností se máš jako spokojit? Je to tvůj tým!
Vymyslel jsi jej! Vedeš jej! Všichni jeho členové musí k tobě obdivně
vzhlížet coby ke vzoru…“ probudila se má vnitřní já. To zlé a to
ještě horší.
„Na každé tvé slovo, byť sebehloupější, musí čekat s takřka
nábožným tichem…“
„Že bys měl být nejslabší běžecký článek? To nikdy!“
„Udělej s tím něco! Makej!“ radilo to zlé já.
„Nebo se jich budeš muset cestou zbavit jako nepohodlných svědků. Nehody
se holt stávají, doběhneš jako sólista,“ napovídalo to horší.
Musel jsem se rozhodnout.