Říjen 2018

Sám sobě tamagoči aneb datovým fetišistou snadno a rychle

Do jedné ruky vzala pípající telefon, do druhé skleničku s vodou. Napila se a palcem na obrazovce svého chytrého zařízení cosi odklikla.
„Co to jako mělo být?“ Můj obličej se nad počínáním kolegyně změnil v otazník.
„Co by, pitný režim,“ lakonicky odpověděla s takovou samozřejmostí, jako bych se přihlouple ptal, proč jí buší srdce.
„Ech?! Ty potřebuješ k tomu, abys normálně pila, aplikaci v telefonu?“ Obličejový otazník se změnil ve vykřičník. Vlastně v několik vykřičníků.
Tak jsem si od té doby začal více všímat. Není sama, kdo sebe sama povýšil na bizarní verzi legendárního tamagočiho. Naštěstí je kolegyně v pití relativně svědomitá, jelikož si neumím představit, co by udělala, kdyby jí aplikace napsala „nepila jste dostatečně, nyní jste mrtvá“ plus rovnou vyhledala pár hřbitovů, z nichž dva jsou „celkem blízko“.
Upřímně, snad ani nechci vědět, na co vše jsou už dnes v chytrých zařízeních aplikace a jaká všelijaká data o sobě v nich lidé sbírají a následně sdílejí. Nebo raději ano? Tam vzadu, kdesi za mozkem, mám totiž líheň na „fakt bezvadné nápady“ (jako byl například ten, že jsem se začal hýbat), tak snad proto, abych nevymýšlel vymyšlené a přeneseně nenosil sovy do lesa a dříví do Atén…

Myslím, že se v nejbližší době poohlédnu po nějakém tom smetišti. Nejlépe dějin. Jednoduchým průzkumem v širokém a dalekém okolí jsem totiž zjistil, že jsem se svým přístupem k fitness hračkám zoufale nemoderní…

Pošlete svůj názor autorovi




Kdyby mi někdo před rokem dvěma třemi čtyřmi lety řekl, že jednou budu chodit do fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem i bez něj, hystericky bych se mu vysmál.

Číst od první kapitoly …

Twitter @KultTurista

pondělí, 18. únor 2019
„Poctivého nepálí, hloupý to necítí a svině nepřizná.“
A blbec se lekne a rozleje to! (Nic, jen jsem si ohříval k večeři zbytek polévky.) #jentak

neděle, 17. únor 2019
Člověk zajede koupit matraci, aby pak s tím 35kilovým „válcem“ na rameni kráčel do 6. patra. Myslím, že je čas zase cvičit ruce, ramena a střed těla, protože takto to rozhodně nevypadalo.

sobota, 16. únor 2019
Sehnat k sobě „sebevražedného atentátníka“ pro noční horskou „prasečinu“ je stále těžší, tak jsem si šel alespoň „zaběhat“. Letos víceméně poprvé. Vivaldi by měl radost! Výběh na jaře, návrat na podzim, pot jako v létě. A radost z 20km výkonu? Ta je u ledu v zimě. #zpátkydoformy

Sledovat @KultTurista

Reklamní chlívek

TOPlist