Noci
, přečteno 3107×
„Ta trasa se ti bude fakt líbit, jsou na ní moc hezké výhledy,“
řekla mi smutně gladiátorská
parťačka do telefonu hned poté, co se omluvila ze spoluúčasti
z pracovních důvodů.
„Tak výhledy, říkáš? No… Víš… Když se tedy
neúčastníš…“
„Aha! Zase půjdeš v noci?“ Začínám tím být „profláklý“.
Prolog
„Den se převaluje jak Leviathan.“
Rovina atmosférická
Světlo čelové svítilny olizuje úzkou stezku mířící kamsi do výšin, dech je stále slyšitelnější a pravidelná rytmika klapotu trekových holí plíživě snižuje své tempo. Siluety stromů a jejich malebně tísnivá stínohra se stávají působivým „bludištěm“, ve kterém je orientace dle turistických značek slepou uličkou. Přesným vodítkem směru se stává jen bílá tenká linka na jinak zcela temných hodinkách, v jejichž útrobách každým ukousnutým kilometrem zvolna slábne baterie… Jemné šumění nočního lesa je tu a tam proříznuto křikem vyplašeného ptactva nebo jiné havěti vyrušené ze svého obvyklého konání. Když se koruny nad hlavou rozestoupí, dosud jen tušené nebe se rozzáří nekonečnem hvězd – dívej se, Vesmíre, jsem za polovinou na třetím vrcholu tratě a stále to i přes uvadající energii nevzdávám!
Rovina fauny
Vyplašená koroptev, pobíhající drobotina v podání myší či rejsků, tu a tam větší pták – nic, před čím by se jeden nějak zvlášť na své cestě pozastavoval. Ani ty zmatené srny, projevující se šokujícím startem a zběsilým úprkem kamsi do tmy…