Kruh se uzavřel + statistický bonus k tomu
, přečteno 4835×
Poslední dobou mám pocit, že mi někdo žere stránky v kalendáři, jinak si nedokážu vysvětlit ten úkaz, že „téměř každé ráno“ potkávám při své cestě na WC jiný měsíc v té kýčovité hrůze ukazující svátky, kterou mi minulý rok věnovala kolegyně s úšklebkem a slovy „ten se ti bude líbit“. Darovanému koni i z řiti voní, tak co už s tím, ale zpět k tématu. Už je tu nějaký ten týden listopad a na mě padá drtivé uvědomění, že je tomu právě rok, co jsem si začal pohrávat s tou strašlivou myšlenkou oslovit Leoše a svěřit se do jeho péče, ze které se prostě nemohlo vyklubat nic jiného než stockholmský syndrom, jenž jsem si už jednou připustil. (Abych se nemusel donekonečna hádat se svým vnitřním hnidopichem – vím, že svůj upocený deníček jsem zveřejnil posledního února 2014. Ale psát jsem začal právě v listopadu.)
Že už jsem hubený, to víme, že jsem opět v pasti, to tušíme. Takže na plnou hubu – už zase trénuji s Leošem a děláme teď něco, čemu on říká „objem“, a já „neskutečné přežírání se prokládané ryzím sadismem“. Ale vše hezky popořadě.
Jednou mi od Leoše přišel e-mail s nějakými pracovními drobnostmi
(stále se mu starám o fejs-bůček) a mezi nimi byla nenápadně vklíněna
tato věta:
„Během příštího týdne bychom se mohli potkat a naplánovat další
společnou cestu.“
Za tím vším byla trocha dvojteček se závorkami a pár nepodstatných
narážek na nějaké „hubeňoury“. Vzhledem k tomu, že Leoše už
nějaký ten pátek znám a vím, že osobní jednání s ním je jako o té
pověře s kobrou a schopností zhypnotizovat králíka (u Leoše se
o pověru nejedná), začal jsem nejprve vyjednávat korespondenčně.
A vůbec to nesouvisí s tím, že jsem byl v tu chvíli na smrt nemocný a
necítil se na to, abych s rýmičkou vylezl z domu – natož abych šel do
Chrámu. Proto jsem ve vší slušnosti odpověděl:
„Co po mně zase chceš?“
(Bylo tam více vět, ale celek se dá takto shrnout.)
Leoš reagoval:
„Co s tebou hodlám udělat? No nic jiného, než ti naplánovat větší
objem jídelníčku, trochu nějaké té chemie a naordinovat ti 4 silové
tréninky týdně. “
Můj svět se zatočil, úplně jsem se zasnil, jak se z mého těla, které některým Velkostatkářům připomíná závodního pstruha, stává za pár týdnů něco jako Sylvester Stallone, všem padá brada, reflektory, šoubyznys, bohatství a sláva – a tak všelijak dokola… I napsal jsem v odpověď: „Tak jo!“
