Rok 2020

středa, 12. srpen 2020, přečteno 13681×

Letošní plány byly velké. Správně. Byly. Někdy teď jsem už měl mít za sebou nálož toho nejšílenějšího, co jsem v životě kdy absolvoval (např. barbarský triptych a Runmageddon Hardcore), takže bych v rámci poctivé přípravy měl zase o nějakou tu desítku kil špeku méně a o pár kil masa více. (Kecám, byl bych úplně stejný, jen bohatší o několik trapných vtipných historek k pivu…) Ale já míním a „Dvatisícedvacítka“ mění. S mými plány si pohrála jako svého času strýček Mor s Evropou. Někde jsem četl, že scénář pro rok 2020 napsal Steven King a režíruje ho Quentin Tarantino. Myslím, že to není úplně přesné – scénáristou bude určitě mladičký Sam Raimi a režii svěřuji do rukou Piera Paola Pasoliniho. Ale to jsem odbočil. Přestal jsem běhat. No ne, že by to s tím, co se letos děje, nějak souviselo a nemohl bych – spíše jsem díky tomu všemu rušení jednoduše ztratil motivační Damoklův meč. Ze svých aktivit jsem si ponechal a rozvinul jen (extrémní) turistiku, do čehož se mi tu více, tu méně daří zatáhnout manželku i s Imperátorem – s malým lovíme beskydské tisícovky a velká má (někdy) pochopení pro mé horské prasečiny, jak s oblibou přezdívám trasám s ne nezajímavou kilometráží. A že jich letos už bylo… Jsem učiněný rodinný typ – doma zásadně nepřekážím.

Ale zpět k tématu. Letos prostě neběhám, jasné? Možná i právě proto jsem se zapsal na Horskou výzvu…

čtvrtek, 20. únor 2020, přečteno 8334×

Stejně jako nikdy, ani pro letošek jsem si nedal žádné předsevzetí. Snad jen skutečnost, kdy jsem si řekl, že vše „přechytračím“ a s pohybem zase začnu až od února, připomíná druhou várku oka-mžíků s nadějnými vizemi rozhýbání tu více, tu méně rosolovité hmoty. Nicméně do Chrámu činek a tyčinek už pár let nechodím, tak nevím, zda třeba tento druh lidiček s předsevzetím nevyhynul? (No ne, že by šlo o nějaký ohrožený druh.) Nevyhynul! Viděl jsem je coby běžeckou variantu a při své jedné jediné lednové „kontrolní dvacítce“ nelibě nesl, že už ani v místech, kde obvykle potkávám jen bezdomovce, nejsem sám. Ale co, však oni postupem času vymizí – případně těm, co jim to vydrží, těm hluboce fandím.

Zatímco jsem tedy leden zcela vypustil, únor to vůbec nevylepšil. Nu což – je nabíledni, že i letos mě čeká velká akce ne nepodobna loňským taškařicím. Zdá se, že už jiný nebudu? Stejně jsem tak nějak podvědomě přišel na to, že nejvíce vzpomínám na akce kvalitně podepřené nejmenší přípravou. Nesouměrnost mi sedí – takže jak to pro souměrný rok dvojek a nul vidím?

• Leden – plány, vize a naděje, že to tentokrát bude o poznání lepší než zoufalosti kdykoliv dříve;
• únor – velký začátek – on-line registrace do všech těch velkých lednových plánů a vizí;
• březen – analýza úspěšných registrací, odpočinek po náročném výběru a prvotní návrh tréninků;
• duben – pomalá a opatrná rozcvička, vždyť je ještě čas?
• Květen? Květen. Květen! Je zle, protože tady už je každý týden něco, přičemž zlatým hřebem (do rakve) je Barbarský monolit ve Wisłe.

Další měsíce již není třeba plánovat, popisovaný subjekt se totiž již nenachází mezi živými – v tom lepším případě. V tom horším je jen internován v nějaké cele s polštáři na zdech a svět se konečně raduje.

Nebo ne? Ne! (Raději.) Přiznám se…