Květen 2016

Intermezzo: Extrémně nejpovolanější rady

Dva týdny flinku, kdy jsem se po spartské chlumecké „iniciaci“ na všechno cvičení vybodl, jsou za mnou. Do šíleně medové matrace zbývá pár týdnů, tak tedy vzhůru dolů k odloženým silám a zakonzervované vůli, je další čas přípravy. A to raději pěkně zostra, času již není mnoho.

Mám za sebou jeden extrémní překážkový závod, což je rovná polovina povinnosti druhého přiostření. Co na tom, že nebyl kdovíjak těžký, prostě byl. Jsem už tedy zkušený, neřkuli odborník na slovo vzatý, mohu tedy začít rozsévat moudra nejednomu novici, který se na „medové matraci“ pokusí o své „poprvé“. Mám dojem, že otec představený můj malý triptych tipů ocení… nebo na mě pošle ty čtyři „zátylky“ – tentokrát doopravdy. Takže k těm tipům…

1. Pytel

Velký černý igelitový pytel je základ. Pokud se vám nějakým záhadným způsobem povede závod přežít a neskončíte v něm vy, pytel vniveč nepřijde. Umístíte do něj své dokonale nejen blátem zahnojené svršky a obutí. Je totiž více než společensky nepřijatelné oblečení ze závodu nacpat jen tak do síťovky a s tou přes rameno cestovat domů. Například tramvají. Ano, na medovou matraci se dá přijet tramvají, elektrikou, šalinou – každý si vybere.

Biovajíčko

Manželka – jemná, citlivá, pravdomluvná bytost se spoustou dalších vlastností, pro které jsem si ji vzal… Proto nějak nemohu pochopit, jak je možné, že jí uteklo do článku, který jednoho dne o mně sama sepsala, tolik mystifikací, všeobecných omylů a snad i polopravd? Možná je to proto, že když je člověk taková čistá duše jako ona, kdesi vzadu v mysli se „sbírá“ onen pohár nepřesností a čas od času je jej třeba vylít. A nebo, ale to je tak strašlivá představa, že se na ni bojím jen pomyslet, jsou to všechno fakta? To ať z dalších řádků, které má vnitřní cenzorská tužka ani neviděla, posoudí laskavý čtenář sám.

Už je to rok. Možná i víc? Nevím. Asi vlivem času, hormonů (jak by manžel rád poznamenal) anebo toho všeho dění na rodičovské „dovolené“ jsem upadla do jakési letargie, kdy spoustu věcí házím za hlavu. A to někdy i doslovně. Už mi nevadí pohled na upatlanou podlahu, kterou manžel ladně prokličkovává, aby se dobyl přes zarážku dveří do poličky pro svůj oblíbený proteinový nápoj. Zeptám-li se ho, zda ty cákance nevidí, odvětí mi, že nemá čočky. Je zkrátka hnán vidinou přidání bílkovin do své pracně budované svaloviny. Už ani nebrečím při pohledu do pokoje, kde si můj nejdražší udělal ze synova pokojíčku místnost pro budování své muskulatury. Houpačku vyvlíkne, navlíkne na háky gumové šňůry s madly, zavěsí se do nich a za vyluzování hýkavých vzdechů a občas i peprných slov takto skotačí dvakrát i třikrát týdně. Obraz vskutku hodný pro ztvárnění surrealisty: Jen si to představte – moje maličkost v pyžamu s košem plným vypraných plín, zavěšený manžel a jako diváci dřevěný los, plyšové prase a další zástupci živočišné říše.

Pošlete svůj názor autorovi




Dalibor „tt“ Hellebrant

Kdyby mi někdo před rokem dvěma třemi čtyřmi pěti šesti sedmi osmi devíti lety řekl, že jednou budu chodit do fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem i bez něj, hystericky bych se mu vysmál.

Číst od první kapitoly …

Licence obsahu

Obsah těchto stránek je od 28. 12. 2023 k dispozici s licencí Creative Commons BY-NC-SA.

X Twitter @Kultturista

neděle, 3. březen 2024
Mám spoustu důvodů, proč chci být rozptýlen na jižním Smrku. A po včerejšku jich mám zase o trochu víc… 😏

neděle, 3. březen 2024
Důvod…

neděle, 3. březen 2024
Důvod…

neděle, 3. březen 2024
Důvod…

sobota, 2. březen 2024
Tak nesvatá je ta trojice –
terapeuté, co už jsou tiše,
když potřebuji je nejvíce,
když nyní duše často píše…
 
Písmeny a řádky tlumeny vlohy –
roztočen je teď můj vnitřní svět.
Že pořád do hor patří mé nohy?
Dobře. Zašel jsem jim to vyprávět.
 
— Třem a konci 🖤

sobota, 2. březen 2024
Tak už zase Mayhem na cestu dolů… 😏

Sledovat @KultTurista

Reklamní chlívek