Duben 2015

Střepy odkazujících skutečností

Střepy chrámové

Týdny plynou a já cítím, že mé „očichávání strojů“ už brzy vezme za své a hodinám už bude velet jen matka moudrosti – ta, co se opakuje jako přeskakující gramodeska. Na hodinách s Leošem jsem totiž byl už takřka všude. Potáhl jsem už v podstatě za každé lanko a pozvedl téměř všechny typy želez, které k veselým muskulárním hrátkám Chrám nabízí. (A když říkám, že jsem byl už takřka všude, předpokládám, že je laskavému čtenáři zcela jasné, že právě onen výraz „takřka“ zcela a jednoznačně vylučuje právě a jen zónu „tam vzadu“, kde se cvičí sociálně, ve svém slova významu „společensky“.)

Tu a tam, když jsem dle rozkazu na společných hodinách „očichával“ vybrané stroje již poněkolikáté za sebou, nemohl jsem si nevšimnout, že mi Leoš plíživě zvyšuje zátěž. „Nu dobrá, je to logické, přeci už nejsem žádné máslo, ale dejme tomu ztužený tuk. A když to bolí, tak má člověk aspoň pocit, že žije,“ rozumoval jsem si tiše pod vousy a funěl při nařízených pohybech s těmi věcmi. A pak to přišlo, někde mezi pátým a milióntým druhým opakováním Leoš mile pronesl …

Jateční bilancování II

Hodiny s Leošem odsýpaly jako řeči pavlačových drben a druhé kontrolní přeměření se nepříjemně blížilo. Leoš mezitím dostál své výhrůžce „kopnutí do vrtule“, začal mi opravdu „nakládat“ a já mu pro vyrovnání misek vah o to více jadrněji nadával. (Vyhrožování zabitými koťaty za dvojitý pravý úhel se totiž očividně minulo účinkem.) Preventivně jsem si také ke standardním cvičebním proprietám – ručníku, isotonickému nápoji, sluchátkům a telefonu začal přibalovat křídu. To proto, aby mě Leoš mohl obkreslit, až jednou odpadnu a v nedůstojné křečovité poloze na podlaze zcepením. (Lehce si idealizuji, že pak personál Chrámu na tomto místě bude udržovat věčné světlo, ale asi spíše ocení, když jim všem preventivně sdělím, že v mém telefonu na první zrychlené volbě najdou číslo na „havrany“. Případně hned vedle číslo na kafilérii – aby si mohli vybrat.)

Intermezzo: Hrajeme si!

Člověk by netušil, že kromě samotného mučícího prostoru Chrámu činek a tyčinek skýtá i samotné „zákulisí“ nemálo možností ke kulturnímu vyžití. I zde lze hrát spoustu her. Než si je začneme jednu po druhé představovat, pro připomenutí můžeme uvést i několik známých her z mučícího prostoru, abychom věděli, v jakých kruzích se pohybujeme. Mohou to být například soutěže „o nejpovedenější držkopád z běžeckého pásu“, „ploténko z páteře ven“ (ta se hraje na veslovacím trenažéru) nebo „či-činkové kvílivé kloubení“. Tyto hry všichni víceméně asi známe, nyní si však rozeberme v odborných kruzích méně zmiňované kratochvíle ze zákulisí.

Pošlete svůj názor autorovi




Kdyby mi někdo před rokem dvěma třemi čtyřmi lety řekl, že jednou budu chodit do fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem i bez něj, hystericky bych se mu vysmál.

Číst od první kapitoly …

Twitter @KultTurista

sobota, 28. březen 2020
Dnes dostal zabrat přímým výstupem hangy, ale s túrou se serval skutečně obdivuhodně. Další zásek v mladého sbírce odznáčků. #ttisícovky #dětijsouradost (Tolik lidí jsem nahoře na Smrku ještě neviděl, ale ty rozestupy, důsledné separé – doslova jako šachy.) 😈

čtvrtek, 26. březen 2020
Takové to, když vám ve 13.13 přijde e-mail, co vzbudí smíšené pocity… Na jedné straně je možná tak trochu fajn, že mě to letos bude výrazně méně bolet. Na druhou stranu mě to, že to letos nebude pekelně bolet, dost sere! 💀

středa, 25. březen 2020
Dlouho jsem to v sobě dusil, snažil jsem se s tím nějak žít, ale ne, už nemohu dále… Já nenávidím slovo „rouška“! 😈 #přiznání (Uf, to se mi ulevilo. Naštěstí toto slovo není v populací nějak zvlášť hojně používáno.) 💀

Sledovat @KultTurista

Reklamní chlívek

TOPlist