Jé, čtyřlístek. To zní jako plán, co? mapy.cz/s/3vI6K
Březen 2015
, přečteno 6173×
Když se tak dívám do kalendáře, nedá mi to podotknout, že zveřejnění této kapitoly v den, na který připadá Světový den divadla nebo den narcisů, je jen čirou náhodou. Dejme tomu, že je to vážně tak. Možná…
S Leošem jsme se poslední dobou trochu míjeli, on teď totiž pilně studuje a připravuje se na jakési zkoušky, takže jsem do Chrámu činek a tyčinek chodíval sám. Jsem už ostřílený matador a už mě jen tak něco nerozhází – člověk časem otupí a věci, které jej dříve děsily, nyní už jen pozvedají obočí. Zatím tedy obě obočí, zase tak otupený ještě nejsem. Na sólo hodině si obvykle vystačím mácháním rukama/nohama, kde do pauzy mezi dávkami strčím lano. Ne, skutečně se ještě nechystám demonstrativně oběsit, to je jen takový stroj, který simuluje… Vlastně ani nevím, co reálně simuluje, střelím od boku, že šplhání. Spíše však simuluje pouhé tahání za provaz, při kterém se namáhají paže, ramena a všechny související svaly, které ani neumím pojmenovat.
Abych dostál přiostřené sázce, zamířil jsem tentokráte do Chrámu i v neděli. Neobvyklá koncentrace aut na parkovišti nevěstila nic dobrého a už u recepce mi bylo jasné, že tam vzadu se dnes „něco děje“. Nu což, otevřeno pro veřejnost ale bylo, svou dávku si splním. (Přiznám se, že tam „dozadu“ nechodím, protože tam se cvičí společensky a to není nic pro mě. Jako palčivý solitér, který jakž takž snáší Leošovu spoluúčast, tam beztak nemám co pohledávat.)
Vyhoupl jsem se tedy na orbitrek a za máchání pozoroval ten cvrkot. Na vlastní hudbu ze sluchátek jsem tentokráte mohl zapomenout a chtě nechtě jsem musel vnímat toho hlasitého „dýdžeje“, který hrál k poslechu a svalnatému tanci „kross-fit“ zápolení. A tak jsem se díval.
A cože jsem za necelé dvě hodiny viděl?
Když to tak shrnu, jsem nyní na vážkách. Vždy byli mou noční můrou kulturisté se svým olejem a zrcadly, nyní nevím. Takový „kross-fitterský“ závod jí nutně škube za křídla. Nechám si to projít hlavou, nebo si hodím korunou.
…
Výše uvedený výčet „úkazů“ je samozřejmě o extrémech, které
nelze paušalizovat, a to opravdu nepíši jen proto, že mě právě jeden
z popisovaných škrtí švihadlem a do ouška mi šeptá sladké:
„To odvoláš!“
Když jsem si tak o příští osamělé hodině „na tajňačku“ potěžkal
závaží, s nimiž se v tu neděli oháněly ženské, lehce jsem užasl.
Mám pocit, že absolvovat jen část toho, co jsem v tu neděli viděl, byl
bych to právě já, kdo by byl inspirací pro Poeovu povídku „Muž, který
se rozpadl.“
Myslím si, že mám co dohánět…
Co dohánět na poli informovanosti a pozornosti a ve dny, kdy se v Chrámu zápolí, tak v ty tam nechodit!