Březen 2015

Botanické rozjímání

Když se tak dívám do kalendáře, nedá mi to podotknout, že zveřejnění této kapitoly v den, na který připadá Světový den divadla nebo den narcisů, je jen čirou náhodou. Dejme tomu, že je to vážně tak. Možná…

S Leošem jsme se poslední dobou trochu míjeli, on teď totiž pilně studuje a připravuje se na jakési zkoušky, takže jsem do Chrámu činek a tyčinek chodíval sám. Jsem už ostřílený matador a už mě jen tak něco nerozhází – člověk časem otupí a věci, které jej dříve děsily, nyní už jen pozvedají obočí. Zatím tedy obě obočí, zase tak otupený ještě nejsem. Na sólo hodině si obvykle vystačím mácháním rukama/nohama, kde do pauzy mezi dávkami strčím lano. Ne, skutečně se ještě nechystám demonstrativně oběsit, to je jen takový stroj, který simuluje… Vlastně ani nevím, co reálně simuluje, střelím od boku, že šplhání. Spíše však simuluje pouhé tahání za provaz, při kterém se namáhají paže, ramena a všechny související svaly, které ani neumím pojmenovat.

Abych dostál přiostřené sázce, zamířil jsem tentokráte do Chrámu i v neděli. Neobvyklá koncentrace aut na parkovišti nevěstila nic dobrého a už u recepce mi bylo jasné, že tam vzadu se dnes „něco děje“. Nu což, otevřeno pro veřejnost ale bylo, svou dávku si splním. (Přiznám se, že tam „dozadu“ nechodím, protože tam se cvičí společensky a to není nic pro mě. Jako palčivý solitér, který jakž takž snáší Leošovu spoluúčast, tam beztak nemám co pohledávat.)

Vyhoupl jsem se tedy na orbitrek a za máchání pozoroval ten cvrkot. Na vlastní hudbu ze sluchátek jsem tentokráte mohl zapomenout a chtě nechtě jsem musel vnímat toho hlasitého „dýdžeje“, který hrál k poslechu a svalnatému tanci „kross-fit“ zápolení. A tak jsem se díval.

A cože jsem za necelé dvě hodiny viděl?

  • Každý správný „kross-fitter“ musí být tetován, jako by prošel řetězcem nejtvrdších káznic. Čím více sloganů na těle a různých dat římskými číslicemi, tím lépe. Aspoň že v těch sloganech nemají pravopisné chyby.
  • Když se „kross-fitter“ (muž) zpotí, musí si sundat tričko. Samozřejmě že nejde o exhibicionismus, ale o moderní způsob chlazení. Návštěvníkům se tak otvírají netušené pohledy na oslizlé pekáče buchet. Ještě že si neodkládají i kalhoty (nebo spíše legíny)! Pokud je „kross-fitter“ stydlín a cvičení bez trička je pro něj moc odvážné, polepení těla leukoplastí to spraví. (Bylo mi Leošem sděleno, že se jedná o jakousi ochranu šlach – tejping, ale já si stejně myslím, že to dotyční mají proto, aby se nerozsypali, jelikož „se vzpírají“ hmotnostem, které by dokázaly rozmačkat i menší pancéřový vůz.)
  • Nadužívání práškové křídy na ruce je vyžadováno, mlha, nad kterou by i zlý vodník Kebule závistí ještě více zezelenal, se nad cvičící zónou doslova vznášela. (Zvráceně mě napadlo, že by mohlo být bizarně zábavné, kdyby se místo křídy v nádobkách ocitlo nehašené vápno. Ano, je to podlé, cynické a sprosté. Líbí se mi to.)
  • Nemůže-li „kross-fitter“ cvik/vzpírání dokončit, jelikož je to v dané situaci nad jeho možnosti, ječí jako vyvržený. Každopádně je mu to však platné jako mrtvému hubertus, ale tady jde asi o efekt nebo možná o trénink na pozici zpěváka nějaké „suicide BM“ party.
  • Když je třeba „kross-fittera“ vyhecovat k vyšším výkonům, křičí se na něj „POJĎ!“ v kadenci ne nepodobné samopalu. Mít tak korunu za každé „pojď“, které jsem ten den slyšel, nemusím pěkných pár měsíců dělat.
  • A nakonec to, co mi bylo největší záhadou, protože jsem nemohl pochopit, jak je možné, že vzpírají tak šílené činky, které jsem zpovzdálí odhadoval na bratru pěkných pár (sto)kilo. „Kross-fitter“ na činkách používá gumové disky! Ve zkratce to, co v železném standardu má určitou hmotnost, v gumě je to přinejmenším jednou tak velké. Zdali to má i jiný smysl než jen efektní „design“, to se neodvažuji ani spekulovat.

Když to tak shrnu, jsem nyní na vážkách. Vždy byli mou noční můrou kulturisté se svým olejem a zrcadly, nyní nevím. Takový „kross-fitterský“ závod jí nutně škube za křídla. Nechám si to projít hlavou, nebo si hodím korunou.

Výše uvedený výčet „úkazů“ je samozřejmě o extrémech, které nelze paušalizovat, a to opravdu nepíši jen proto, že mě právě jeden z popisovaných škrtí švihadlem a do ouška mi šeptá sladké:
„To odvoláš!“
Když jsem si tak o příští osamělé hodině „na tajňačku“ potěžkal závaží, s nimiž se v tu neděli oháněly ženské, lehce jsem užasl. Mám pocit, že absolvovat jen část toho, co jsem v tu neděli viděl, byl bych to právě já, kdo by byl inspirací pro Poeovu povídku „Muž, který se rozpadl.“

Myslím si, že mám co dohánět…

Co dohánět na poli informovanosti a pozornosti a ve dny, kdy se v Chrámu zápolí, tak v ty tam nechodit!

 


Pošlete svůj názor autorovi




Dalibor „tt“ Hellebrant

Kdyby mi někdo před rokem dvěma třemi čtyřmi pěti šesti sedmi osmi devíti lety řekl, že jednou budu chodit do fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem i bez něj, hystericky bych se mu vysmál.

Číst od první kapitoly …

Licence obsahu

Obsah těchto stránek je od 28. 12. 2023 k dispozici s licencí Creative Commons BY-NC-SA.

X Twitter @Kultturista

neděle, 3. březen 2024
Mám spoustu důvodů, proč chci být rozptýlen na jižním Smrku. A po včerejšku jich mám zase o trochu víc… 😏

neděle, 3. březen 2024
Důvod…

neděle, 3. březen 2024
Důvod…

neděle, 3. březen 2024
Důvod…

sobota, 2. březen 2024
Tak nesvatá je ta trojice –
terapeuté, co už jsou tiše,
když potřebuji je nejvíce,
když nyní duše často píše…
 
Písmeny a řádky tlumeny vlohy –
roztočen je teď můj vnitřní svět.
Že pořád do hor patří mé nohy?
Dobře. Zašel jsem jim to vyprávět.
 
— Třem a konci 🖤

sobota, 2. březen 2024
Tak už zase Mayhem na cestu dolů… 😏

Sledovat @KultTurista

Reklamní chlívek