Březen 2015

Intermezzo: Prací jde šeptanda

úterý, 17. březen 2015, přečteno 4129×

Byl jsem obviněn! Naprosto a bez skrupulí jsem byl kolegyněmi obviněn, že určitě se svým tělem dělám ty hrozné pohybové věci, protože jsem „byl spatřen ve Chrámu činek a tyčinek“. Jelikož se toto obvinění netýkalo konkrétní aktivity, zkoušel jsem nějakou dobu kličkovat na téma, že tam chodím na schůzky s Leošem, na kterých probíráme „fejs-bůček“ – vždyť je to přeci náš zákazník! A protože je vlastně ze své podstaty inventářem Chrámu, musím to být čas od času já, kdo si hraje na Mohameda kráčejícího k hoře. Každopádně mi bylo jasné, že už to dlouho neutajím. Má „podvýživa“ začíná být vidět a případné předstírání nějaké zlé nemoci je za čárou i cynismu mně vlastnímu.

A tak jsem dumal, jak to efektně na sebe prásknout, zda mám vystříhat písmenka z novin a poslat anonymní udání, které přijde poštou vybrané osobě z každého kanclu, nebo to prostě jen tak říct… Ne, to by nebylo ono, protože za ta léta v oranžovém teráriu jsem si vybudoval pověst evangelisty veskrze nezdravého životního stylu a takováto informace přímo ode mě by mohla způsobit nejednu srdeční slabost. Anonym bude lepší. Jenže ono to tak bývá, čím více člověk o něčem přemýšlí, plánuje, tím hloupěji se to samo vyvrbí.

Jednou dopoledne mi do kanceláře vplula kolegyně řešit něco pracovního a její zrak ulpěl na tašce, v níž jsem měl všechny potřebné propriety, protože byl den upoceného rendez-vouz s Leošem. (Nepoužívám až tak viditelně sportovní tašku, ale není nejmenší, a tudíž je podezřelá. A já ji ten den zapomněl kopnout do příšeří pod stůl.)
Zeptala se: „Ty jdeš cvičit?“
A já odpověděl: „Ty už to víš taky?“
Z jejího výrazu mi pak vše došlo. Ona to nevěděla! Jen se blbě zeptala a já ještě blběji zareagoval. A vzhledem k tomu, že je to žena, tak hrob proti ní není žvanil, ale právě omega její alfy, nepotrvá to dlouho a budou to vědět všichni.

Dobrá tedy, tohle už neobkecám, takže jsem všem jako doplněk té fantastické fámy poslal firemní oběžník s odkazem na tento „kultovně turistický“ deníček a uvidím, co se stane. Očekávám přestřelky s „berzerky“, když se někdo v textu pozná a nebude mu to po chuti, avšak to není na škodu. Hádavá eskalace názorů je v podstatě palivem pro má písmenka a já si tak mohu dělat šprťouchlata z kolegů na konkrétně nekonkrétních případech, protože základní věc stále platí – zdravý životní styl nechodí po horách, ale po lidech ve firmě. A některé jeho formy jsou vskutku bizarní, že by to ani Dalí nevymyslel. Každopádně nejbizarnější zůstává můj svéráz – teda aspoň v to doufám. A na to se napijme.