Březen 2015

Intermezzo: Prací jde šeptanda

Byl jsem obviněn! Naprosto a bez skrupulí jsem byl kolegyněmi obviněn, že určitě se svým tělem dělám ty hrozné pohybové věci, protože jsem „byl spatřen ve Chrámu činek a tyčinek“. Jelikož se toto obvinění netýkalo konkrétní aktivity, zkoušel jsem nějakou dobu kličkovat na téma, že tam chodím na schůzky s Leošem, na kterých probíráme „fejs-bůček“ – vždyť je to přeci náš zákazník! A protože je vlastně ze své podstaty inventářem Chrámu, musím to být čas od času já, kdo si hraje na Mohameda kráčejícího k hoře. Každopádně mi bylo jasné, že už to dlouho neutajím. Má „podvýživa“ začíná být vidět a případné předstírání nějaké zlé nemoci je za čárou i cynismu mně vlastnímu.

A tak jsem dumal, jak to efektně na sebe prásknout, zda mám vystříhat písmenka z novin a poslat anonymní udání, které přijde poštou vybrané osobě z každého kanclu, nebo to prostě jen tak říct… Ne, to by nebylo ono, protože za ta léta v oranžovém teráriu jsem si vybudoval pověst evangelisty veskrze nezdravého životního stylu a takováto informace přímo ode mě by mohla způsobit nejednu srdeční slabost. Anonym bude lepší. Jenže ono to tak bývá, čím více člověk o něčem přemýšlí, plánuje, tím hloupěji se to samo vyvrbí.

Jednou dopoledne mi do kanceláře vplula kolegyně řešit něco pracovního a její zrak ulpěl na tašce, v níž jsem měl všechny potřebné propriety, protože byl den upoceného rendez-vouz s Leošem. (Nepoužívám až tak viditelně sportovní tašku, ale není nejmenší, a tudíž je podezřelá. A já ji ten den zapomněl kopnout do příšeří pod stůl.)
Zeptala se: „Ty jdeš cvičit?“
A já odpověděl: „Ty už to víš taky?“
Z jejího výrazu mi pak vše došlo. Ona to nevěděla! Jen se blbě zeptala a já ještě blběji zareagoval. A vzhledem k tomu, že je to žena, tak hrob proti ní není žvanil, ale právě omega její alfy, nepotrvá to dlouho a budou to vědět všichni.

Dobrá tedy, tohle už neobkecám, takže jsem všem jako doplněk té fantastické fámy poslal firemní oběžník s odkazem na tento „kultovně turistický“ deníček a uvidím, co se stane. Očekávám přestřelky s „berzerky“, když se někdo v textu pozná a nebude mu to po chuti, avšak to není na škodu. Hádavá eskalace názorů je v podstatě palivem pro má písmenka a já si tak mohu dělat šprťouchlata z kolegů na konkrétně nekonkrétních případech, protože základní věc stále platí – zdravý životní styl nechodí po horách, ale po lidech ve firmě. A některé jeho formy jsou vskutku bizarní, že by to ani Dalí nevymyslel. Každopádně nejbizarnější zůstává můj svéráz – teda aspoň v to doufám. A na to se napijme.

 


Pošlete svůj názor autorovi




Kdyby mi někdo před rokem dvěma třemi čtyřmi lety řekl, že jednou budu chodit do fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem i bez něj, hystericky bych se mu vysmál.

Číst od první kapitoly …

Twitter @KultTurista

pondělí, 18. únor 2019
„Poctivého nepálí, hloupý to necítí a svině nepřizná.“
A blbec se lekne a rozleje to! (Nic, jen jsem si ohříval k večeři zbytek polévky.) #jentak

neděle, 17. únor 2019
Člověk zajede koupit matraci, aby pak s tím 35kilovým „válcem“ na rameni kráčel do 6. patra. Myslím, že je čas zase cvičit ruce, ramena a střed těla, protože takto to rozhodně nevypadalo.

sobota, 16. únor 2019
Sehnat k sobě „sebevražedného atentátníka“ pro noční horskou „prasečinu“ je stále těžší, tak jsem si šel alespoň „zaběhat“. Letos víceméně poprvé. Vivaldi by měl radost! Výběh na jaře, návrat na podzim, pot jako v létě. A radost z 20km výkonu? Ta je u ledu v zimě. #zpátkydoformy

Sledovat @KultTurista

Reklamní chlívek

TOPlist