Únor 2024

Intermezzo: Niterní třináctka z Beskyd a okolí

neděle, 4. únor 2024, přečteno 4060×

Ponořen do svého vnitřního světa kráčím krajem, rozhlížím se, vnímám přírodní celky i ty nejniternější detaily, co mi dovolí oči vidět. (A co oči nevidí, to mysl dokreslí. Panečku, to je pak svět!) Někdy po boku s nejbližšími, často však sám. Mám rád ty chvíle horského rozjímání, které krájí na kousky občasné zavrnění hodinek, které mi suše pragmaticky sdělují, že už je to dalších pět kilometrů, co jsem na cestě. Toulky krajem jsou má osobní poezie. Je to přenositelné? Mož­ná.

Ve chvílí, kdy fyzicky „srůstám“ po aktivitách z těch náročnějších, koukám melancholicky na fotografie a… Tak jsem zase začal psát.

Je to mé, je to jiné. A co? Třeba to bude dávat smysl než jen mně…

1. Lysé hoře

Nejbližší a přec ne tak milovaná,
nespočet na vrchol vede cest,
potřebuji ji – pro stoupání daná,
milých stezek mám veskrze šest.

27. května 2023

2. Čertovu mlýnu

Tři směry na vrchol – každý má duši,
mystika, co nejednou přišla mi vhod.
Ke všemu něco, co z názvu se tuší –
nahoře, tam do pekla přec je vchod!

1. května 2020

3. Polomskému hřbetu

Mechová zákoutí i padlá stromoví,
je to takový malebný hraniční „svět“ –
kozí stezky, co nohám strmě napoví,
proč sem chodím klid lesu závidět.

28. října 2018

4. Radhošťskému hřbetu

Po hřebeni; rád vyšvihnu se nahoru,
jen v noci a nepřízni počasí je tam klid…
Pak s geniem loci – ve družném hovoru
přes osm vrcholů (tisícovek) mohu jít.

31. října 2020

5. Kněhyni a respektu nepřístupnosti

Třetí nejvyšší ze všech těch míst,
kam stezka opojné kroky dovedla.
Na ní mohyla, co nemohl jsem číst,
jelikož pouť míří vždy do sedla…

5. prosince 2020

6. Travnému

Společné prudké poprvé dopadlo mdle –
hořel jsem, s jazykem až někam na vestu;
je moc krásný! Nač dumat o něm zle?
Milými návraty k sobě našli jsme cestu.

23. února 2020

7. Smrčinsko-čepelskému hřbetu

Titánský masív, ten temný hřeben hor,
drsné „jehly“, co chodcův pohladí chtíč;
zákoutí lesů, kde vnitřní zklidní se tvor –
mé Já, co do nich utíká a nechce pryč.

20. května 2023

8. Klokočovské hornatině

Ty Zadní hory až na hranicích s „bratry“,
na dlouhé túře, však necítím se povadle;
zde z malebných vrcholů, za zády Tatry,
zřím „velkou čtyřku“ – jakoby v zrcadle.

21. května 2022

9. Palkovickým hůrkám

Nechce se výše, nechce se dále,
potřeba stoupání bývá jen z půlky –
ty chvíle, kdy dávám horám vale,
ty chvíle, kdy rád mířím na Hůrky.

8. května 2023

10. Veřovickým vrchům

Krátká, Dlouhá i Kamenná je cesta,
rychlý klapot holí do kraje se nese –
sem na ostrou stezku razím z města,
ztratit se a „nebýt“ v javorovém lese.

27. prosince 2021

11. Ondřejníku a Štramberské vrchovině

Dlouho dělal jsem, jako bych jej neviděl –
byl mně malý? Snad v tom hrály roli davy…
Možná tu pozornost trochu jsem záviděl –
se čtyřmi vrcholy je totiž nádherně hravý!

6. listopadu 2021

12. Javořině

Nečekané místo na hřebenu v lese:
„Pojďme tudy, táto!“ zněla ta věta…
Omámení, krása, že jeden ji neunese –
našli jsme démant beskydského světa!

5. června 2022

13. (Jižnímu) Smrku a popelu

On, co niterně zná všechen můj bol –
až zde jednou naplním své roky,
pak půjdu naposledy tam, na vrchol,
ale už nebudou to mé kroky…

19. června 2021

Bonus: Návštěvě Stohu, srdci zimy a bílému peklu

Přivřené oko záchytnou tyč hledá,
na vrcholové pláni jdu bílou tmou –
kol ledová vichřice, co klidu nedá,
rozpažím a opřu se – je to mou hrou.

3. února 2024