Září 2018
, přečteno 2415×
„Dołącz do armii wojowników i przeżyj OCR-ową przygodę swojego życia. … Podejmij wyzwanie przywódcy barbarzyńców i przekonaj się, że limity nie istnieją.“ (Jakože cože? Tudy. prosím…)
„Blbečku, musel sis důkladně číst ty propozice, že?“ říkal jsem si, když jsem v to ospalé sobotní ráno mířil do Českého Těšína za Sebevrahem, odkud jsme dále pokračovali jeho vozem kousek za hranice, aby se tam odehrálo mé „barbarské poprvé“. Kdybych aktivně předstíral, že jsem nevyrůstal na „Smerfech“ a neumím polsky ani zakašlat, nemusel bych teď být vyklepaný jako startka. To ta přečtená pasáž o časovém limitu „3 godziny“, víme? Od Sebevraha, kovaného barbara, jsem k tomu všemu už slyšel tolik legend, že jsem manželce doma na stole pro jistotu rovnou nechal USB disk s připraveným parte v PDF. Samozřejmě hned vedle vizitky s kontaktem na nejrychlejší ostravskou tiskárnu – to aby s mými „posledními věcmi člověka“ neměla moc práce. Jsem prostě učiněný životní partner století, nedosažitelný ideál všech žen! Ale zpět.
Takže copak to tu máme? Barbarian Race – závod, proti němuž je s jistou mírou nadsázky Spartan Race jen takové malá nástavba nad legendárním Běhej lesy. Žádný strach, nebudu se v dalších řádcích zabývat „popisem pracovního postupu“ promyšlené sebevraždy obzvláště zavrženíhodným způsobem, kterak jsem onu sobotu vnímal (oficiální video závodu postačí za tisíce písmenek), ale vezmu to bodově a budu se věnovat stěžejním rozdílům oproti všem OCR, které jsem zatím absolvoval.
Sečteno, podtrženo, zváženo, jaký je v mých očích Barbarian Race? Jednoznačně fenomenální! Skvělé překážky, zákeřná trať a i přes to všechno mile komorní. Myslím, že jsem našel svůj nový „OCR grál“.
To bychom měli. Na obzoru vyšla silueta jednorožce a odkráčela za duhou, kterou končí tato nadšená óda… Ne! Svět totiž musí být v rovnováze. Nepřinesl jsem si s sebou jen pozitiva, ale i něco „strašlivého“. Celý závod jsem totiž pozoroval něco, co prostě zdravě uvažujícího člověka nemůže nechat chladným. Je to tak hrozné, že ani takřka nevím, jak to výstižně popsat? Třeba takto? Jsou to Poláci! Ano, přesně tak. Hele, fakt mě nezajímá, že je to mýtus – oni s těmi koňmi proti těm německým tankům beztak vyjeli, protože to, co jsem viděl, to mi vyrazilo dech.
Nejenom, že nemalá část z polského účastnictva těmi neskutečně těžkými překážkami procházeli jako horký nůž máslem, ale když k tomu připojíte zážitek, kdy kolem vás do toho neskutečně prudkého krpálu proběhne tlouštík odhadem o 50 kilo těžší než vy a vesele zmizí za horizontem, nelze se ubránit dojmu, že ona „niepokonana armia barbarzyńców" není překážkový závod, ale tajný výcvik válečných strojů, který financujeme my, obyčejní „hobbíci“. (Ve slušné zemi by totiž takoví lidé sami na sebe měli mít zbrojní průkaz, ale žádné takové úřední dokumenty jsem u nikoho neviděl.) Takže beru zpět – nenašel jsem svůj nový OCR grál – budu příští rok plnit svou občanskou povinnost! Pod záminkou běžného civilního účastníka je budu jezdit monitorovat a při prvním podezření, že už se k „něčemu schyluje“, zatroubím na poplach, když naše média mlčí… (V nich je to samý politik, migrant, ale to, že se kousek za našimi severními hranicemi buduje „toto“, nikoho nezajímá.) Nebo se pokusím o nějakou diverzní akci – toho bohdá nebude.
Tak přísahám!
Ten časový limit byl nakonec jen takový renonc „wodza“. Ty polské humory!