Prosinec 2018

A šlus! (Jateční) bilancování VI

Přitom to bylo jen pár dnů, pár mizerných dnů, s bídou týden… A přesto to stačilo. Stačilo na tu „proměnu“. Těžce se dýchá, nafouklý břich se drze dohaduje s opaskem o kótu, kterou je již pěkně dlouho nepoužívaná dírka, načež pádnými argumenty sežraných hor jídla vítězí. Není se proto čemu divit, že se jeden pro jistotu průběžně udržuje v mírném alkoholovém opojení – snad aby zaplašil ty myšlenky? Vánoce a související konec roku jsou už holt takoví. Tomu, že jsem se (tu více, tu méně úspěšně) hýbal, aktuálně nenasvědčuje nic. Zhola nic. Snad jen ten kalendář s číslovkou 2019 a v něm houfně zaškrtané víkendy s poznámkami ne nepodobajících se šifrám – HV, BR, MR, B7… (SR tam už není.) Popravdě všechny Horské výzvy, Barbarian Race, MAD RACE jsou zatím tak daleko, že je lze s klidem považovat za mlhavé snílkovy chiméry, které se mohou rozplynout, než by jeden řekl tuk. Mnohem pádnějším důkazem mých pohybových aktivit jsou nedávno před klávesnici odložené sportovní hodinky čekající na nabití.

Co v nich je?

„Kdyby mi někdo před čtyřmi lety řekl, že jednou budu chodit do fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem i bez něj…“ Vlastně ne, to už tu bylo. Navíc už to není pravda.
Jinak. Kdyby mi někdo před čtyřmi lety řekl, že jednou ročně naběhám a po horách nachodím přiznanou1 tisícovku kilometrů s převýšením třech Everestů nebo chcete-li více než šestnácti Sněžek, hystericky bych se mu nevysmál, ale rovnou objednal sako s dlouhými rukávy a pobyt celu s polštáři na zdech. Povídejme však o tom víc mému vnitřnímu extrémistovi.

Bude hůř… Nebo líp? Fuj, žádné politikaření. Hůř bude! A ne, že ne.

Zatímco vnitřní extrémista je nabitý energií a odhodláním příští rok mou chatrnou schránku ještě více zdecimovat, můj vnitřní pisálek je naopak s vůlí na vážkách. (Úplně slyším bouchání šampaňských v domácnostech zlých jazyků.) Žádný strach, můj „slovotepec“ naštěstí není kýčovitá popová hvězda, aby oznámil teatrální odchod jen proto, aby se zanedlouho vrátil s famózním comebackem, po kterém za pár měsíců ani pes neštěkne. Nikam se nejde, nepřestává! Nicméně na druhou stranu si budou články dávat více na čas. Rok už se nebude dělit na měsíce, přičemž každý měsíc na alespoň jeden příspěvek, bude to prostě rok… Můj šuplík má ještě pár témat, která jsem dosud nezpracoval. I nějaká ta nesestříhaná videa.

Tak to bychom měli, nezapomněl jsem na něco?

Samozřejmě, že ano, co by to bylo za „bilancování“ bez nějaké té drobné statistiky? Tady je.

  • 4 roky písmenek blogísku o koninách bez koní
  • 1 ukončené období návštěv Chrámu a 1 období bez něj
  • přiostřené sázky
  • 19 absolvovaných OCR závodů
  • 11 sestříhaných videí z oněch závodních spektáklů
  • 87 napsaných článků (uf, to bylo o fous)

Ještě jsem na něco zapomněl? Samozřejmě, přece na toho jednoho pitomce, který za tím vším stojí.

1 Přiznaným kilometrem je myšlen ten, který byl exaktně změřen. Naproti těm kilometrům, které se vyskytovaly kupříkladu na 68kilometrových trasách, přičemž hodinky „zcepeněly“ na čísle 35.

 


Pošlete svůj názor autorovi




Kdyby mi někdo před rokem dvěma třemi čtyřmi lety řekl, že jednou budu chodit do fitka, kde budu absolvovat rozličné pohybové aktivity s osobním trenérem i bez něj, hystericky bych se mu vysmál.

Číst od první kapitoly …

Twitter @KultTurista

neděle, 20. říjen 2019
„Byl jsem nakupovat.“
„A co jsi koupil?“
„Produkt…“
„To je mi jasné, ale jaký?“
„Produkt!“
 
Takový ten #„IKEA“: humor.

neděle, 20. říjen 2019
To se neochodí! 45 kilometrů dálkových, 2,3 výškové, 0 smetí ve vyčištěné hlavě. Byla to prostě pohodová horská prasopsina. 😈 #ttrénink

sobota, 19. říjen 2019
Dnes podruhé a pokaždé hezky při výstupu. To ty trasové „motanice“. Mám rád ta malá opomíjená/nevnímaná rozcestí. Tak zase někdy, Butořanko! Horská prasopsina jde do volného finále, 38. kilometr. #ttrénink

Sledovat @KultTurista

Reklamní chlívek

TOPlist