Intermezzo: Jak to vše pokračuje?
, přečteno 5621×
Dekáda. Nebo snad raději dekadence? Obojí! Dekádu mám za sebou v tomto svém růžovém blogísku o koninách bez koní a dekadentní jsem tak nějak celý uvnitř. Vlastně i navenek. Nastal tedy logicky čas ohlížení, patetického dojímání se, „best of“ a tak podobně, že? Ani náhodou!
Vím, že svá chaotická písmenka nyní trochu (nelaskavý čtenář čte jako hodně) zanedbávám a přesunul jsem se k obrazům a formátu „Shorts“. Ta krátká videa, ne nepodobná reálným vzpomínkám tam kdesi vzadu, za mozkem, mě prostě pohltila. Kam je ukládám? Něco veřejně, jiné pod zámek pro nejbližší a pak jsou tu ty, co nikdy neopustí telefon/šifrovaný disk počítače.
Je to takový vedlejší produkt osobního archivu. Panuje falešná domněnka, že je to zajímavé? Tudy prosím…
Nicméně když už jsem to kyselé jablko ohlížení zmínil, aspoň jednou do něj kousnu.
Kdysi jsem napsal: „Jsem kancelářská krysa z takového jednoho ostravského oranžově zdobeného terária, mám fajn manželku, bezva bydlení, spoustu obskurních zájmů a posledních pár měsíců také syna, jemuž neřeknu jinak než Imperátor. No a taky mám na sobě 35 kilo tuku a jako bonus chatrného rodiče už pár let vyhřezlou ploténku!“ Tak z tohohle nezůstal kámen na kameni. Oranžové terárium jsem před rokem opustil, manželka se už taky nekoná, zato Imperátor se koná. (V poslední době ve svém druhém modelu v podobě malé čtyřnohé štěněcí bestie, se kterou budu brázdit hory i doly. Ale to má čas, jelikož on to ještě neví.)
A to těch 35 kilo tuku? Asi je navzdory letošnímu zlenivění stále ještě nemám zpět. I když… Kdo by to taky pořád dokola cejchoval? Mým osobním ukazatelem se stal počet kilometrů – horkých i běžeckých, kterými si zkracuji republiku a tady je to stále ještě dobré.
Mírně parafrázovaně: „Kdyby mi někdo před desítkou let řekl, že jednou budu chodit stovky kilometrů na jeden zátah, hystericky bych se mu vysmál…“
Vysmál, ale pak uvěřil. Koneckonců prožitků už mám přehršel a jeden letos notně vybočil ze standardů. Tak jsem jej začal sepisovat, coby svou nejzajímavější, nejromantičtější a nejmilejší zkušenost s medovým názvem „Mor mě!“. Ale než článek dokončím, je fajn se přeci jen ohlédnout a vytáhnout sem ostatní letošní nejzajímavější body. To aby ta má připravovaná mozaika střípků nebyla tak chaotická a čtenář si mohl to mé osobní puzzle lépe lepit, víme?
Opona se otevírá…
