Memento mori: beskydské túry, část 2. – kruhy
, přečteno 44×
„Kruhy pod molem
Kruhy ve vrbě
Kruhy v pěstích
Kruhy před očima
Kruhy jak vzteklí psi
Svistot kruhů mezi tlapama“
— Filip Topol, Psí vojáci
Jak jinak začít to nejniternější z osobních potulek po horách, než tím nejniternějším z hudby, která mě tu a tam mezi stromy provází? Zbývá snad už jen dodat: „Kruhy v Beskydech!“
Do hor jezdím často a rád. Autem. Ne, že bych byl nějaký zarytý odpůrce hromadné dopravy, nebo ortodoxní petrolhead, dejme tomu, že jsem jen ohleduplný. Co tím myslím? To ty trasy! Opravdu nikomu nepřeji sám sebe coby spolucestujícího po letní túře o vyšších desítkách kilometrů s nezanedbatelným převýšením. I kdybych měl s sebou tolik kolínské jako „ruská delegace“, jsou věci, které prostě člověk nepřebije. Fakt. Ve vlastním autě je to jedno. A taky jsem tak trochu misantrop, ale o tom až jindy. Nebo vlastně hned – mezi řádky.
A právě proto pro mě klasické trasy z bodu A do B prakticky neexistují. Jsem odsouzen ke kruhům. Že by mi to však vadilo? Jaké to jsou, panečku, kruhy! Léta praxe a pilování tras se nedají zapřít. Stejně jako u Křídel, i zde mám vybroušené vlastní „kresby do map“, ke kterým se rád opakovaně vracím. Můj horský seriál tak pokračuje a předesílám, že tentokrát to není takové „vyhlazení“ jako u Křídel. Dejme tomu, že to jsou rodinné trasy. Tedy pokud máte coby rodina mírně masochistické sklony. Případně stačí i jeden sadista, co to všechno plánuje…
Pojďte se mnou další túry a stále si opakujte: Memento mori!
