Intermezzo: Elbský bestiář aneb dovolená, kterou si zasloužíte II
, přečteno 9033×
Letní prázdniny jsou tytam a dovolená jakbysmet. Teď už mohu tak maximálně po nocích brečet do polštáře s vědomím, že příští odpočinková „štace“ budou zhruba tak Vánoce. Ale co už s tím, to přenechám pohřebním plačkám, nejsem sněhová vločka. Člověk je po vakacích přece odpočatý, plný energie, elánu, relaxace proběhla dokonale, takže se do pracovního procesu navýsost těší, ne? Ne! Mohu to vlastně mít se svým přístupem k životu, odpočinku, a vlastně tak nějak úplně ke všemu, jinak? Navíc, když už i nově vím, co je tzv. essenské schéma! To zase bylo! Dovolená, kterou si zasloužíte, víme? Kde jsem to už jen… Dost však s dumáním v dávné minulosti, hezky k věci. Zakousnout se do tématu. Lehce energicky. Možná i vztekle. Nebo tak nějak podobně.
Vyrazili jsme si letos s rodinou na Elbu! A osobně jsem prožil takový malý triptych příběhů se zvířátky a sportovně turistickým pozadím. Aneb jak jsem potkal bestie.
Příběh první: Bezobratlí
„Elba může být rozpálená sebevíce, ale jak vidím kopec, o kterém Mapy.cz tvrdí, že je nahoře bunkr, mohu slíbit jediné… Jo, vezmu si s sebou vodu.“ Napsal jsem si ten večer do mobilního deníčku, zatímco jsem si prvním dnem na dovolené ověřil, že pobyt na pláži a v moři mě nenaplňuje natolik, abych jej provozoval déle než nižší jednotky hodin první den. Aby taky naplňoval, když nedaleko na obzoru se tak hezky vlní hory. Zadumaně jsem si s telefonem prožil krátkou kartografickou chvilku, cvičně klikl na trasy a bylo vymalováno.
