Intermezzo: Niterní třináctka z Beskyd a okolí
, přečteno 3961×
Ponořen do svého vnitřního světa kráčím krajem, rozhlížím se, vnímám přírodní celky i ty nejniternější detaily, co mi dovolí oči vidět. (A co oči nevidí, to mysl dokreslí. Panečku, to je pak svět!) Někdy po boku s nejbližšími, často však sám. Mám rád ty chvíle horského rozjímání, které krájí na kousky občasné zavrnění hodinek, které mi suše pragmaticky sdělují, že už je to dalších pět kilometrů, co jsem na cestě. Toulky krajem jsou má osobní poezie. Je to přenositelné? Možná.
Ve chvílí, kdy fyzicky „srůstám“ po aktivitách z těch náročnějších, koukám melancholicky na fotografie a… Tak jsem zase začal psát.
Je to mé, je to jiné. A co? Třeba to bude dávat smysl než jen mně…
1. Lysé hoře
Nejbližší a přec ne tak milovaná,
nespočet na vrchol vede cest,
potřebuji ji – pro stoupání daná,
milých stezek mám veskrze šest.
2. Čertovu mlýnu
Tři směry na vrchol – každý má duši,
mystika, co nejednou přišla mi vhod.
Ke všemu něco, co z názvu se tuší –
nahoře, tam do pekla přec je vchod!






