Červenec 2015

Mene tekel ufarsin: Jateční bilancování IV

úterý, 14. červenec 2015, přečteno 5350×

No ano, už je to takřka měsíc, co jsem se unyle rozněžnil nad „krámy do chalupy“ a v mém pošetilém testosteronovém deníčku se od té doby nepohnulo ani písmenko. Pesimisticky naladění čtenáři již možná pomýšleli na nejhorší vizi, ti sluníčkověji smýšlející na mou internaci v cele s polštáři na zdech, případně těm nepřejícím svitla naděje, že jsem se opět začal přežírat a celé to vzdal. Nic z toho se však nekonalo, je léto, doba dovolených. Doba pohybově laděných dovolených a ke všemu doba prvních dovolených s Imperátorem. A jaká to byla doba! Ale o tom někdy později.

Leoš mezitím dostál svému slibu a skutečně mě opustil. Abych uvedl veškeré nejasnosti na pravou míru, toto opuštění bylo plánované a dříve dohodnuté. Zlým jazykům navzdory uvedu, že to se mnou Leoš skutečně nevzdal – ani jsem se na něj nevrhal s nutkáním ke rdoušení příliš často, stejně tak jsem často „náhodně“ neupouštěl směrem k jeho nohám závaží, která jsem už neunesl (toto se odehrávalo jen v mých sladkých představách). I na mé občasné záchvaty koprolálie mezi prvním a sedmistým padesátým druhým omdlením z vyčerpání si Leoš zvykl a bral je tak nějak s nadhledem. Prostě jsem už „hotový“ a nyní to už musím zvládnout sám i bez berličky v podání osobního trenéra! Když se nad tím vším zamyslím, přiznejme si, že to není Leoš, kdo mě opouští, ale jsem to právě já, kdo jej propouští, čímž mu dávám prostor, aby pomohl dalším a dalším jedincům s jateční vyhlídkou. Svět tak bude zase o něco zdravější, a to vše vlastně díky mně. Učiněný filantrop! Očekávám minimálně děkovný dopis z ministerstva zdravotnictví a při nejbližší příležitosti metál.

Ano, takto to je a dále bych toto téma nerozebíral.

Anebo raději ano. Přeci jen takový pocit výjimečnosti člověk nezažívá každý den. A dlužno přiznat, že tomu napomohly i poslední hodiny s Leošem, kdy jsem se cítil jako zlaté tele, protože okolo mě obíhal jako nadržený Paparazzi a fotografoval každý můj pohyb, který mi nařídil. Prý je to proto, aby pak vše sepsal a já měl tak nějaký pevný „komiksový“ jízdní řád, co mám po osiření dělávat, ale kdoví jestli. Možná bude nad těmito fotkami „dovádět“. Nebo mě jimi bude v pozdější době vydírat, což mi došlo ve chvíli, kdy jsem ty fotky dostal. Galerie zla! A k tomu všemu ty jeho komentáře…

• „Hlava zpříma.“
• „Nádech, výdech.“
• „Říkal jsem hlava zpříma.“
• „Nemrač se.“
• „12 opakování stačí, přidej si, je to lehké.“
• „Udrž techniku a nemrač se!“
• „Neohýbej se, narovnej se.“
• „Dýchej.“
• „Stůj rovně.“
• „Kotníky nahoru, dvojitý pravý úhel, takže kotníky výše.“
• „Nemrač se!“

Horké zboží na Úschovně. Tohle se nesmí nikdy nikomu jinému dostat do rukou, pak bych musel změnit podobu a přinejmenším se odstěhovat do jiného státu, optimálně na jiný kontinent.

…

Jednu výhodu osiření však má, odpadne pravidelné měsíční jateční bilancování, protože v takovéto kadenci člověk už vlastně nevnímá nic jiného, a to není hezké. Neříkám, že se tu a tam při své osamělé cestě nenechám ocejchovat, abych věděl, co se se mnou děje, ale nejbližší bližší měření má nyní pár měsíců čas…

„Opustím tě s klidným svědomím, pokud budeš pod devadesát,“ děl naposledy Leoš, když jsem vstoupil na mašinku beznaděje.

A jakže to dopadlo? Vezměme to sakumprásk od počátku…

	Tělesnost	Maso	Špek	„Bíemáj“	Index osobní tučnosti
	108,1 kg	42,0 kg	35,4 kg	29,9	32,7 %
Jateční bilancování	99,3 kg	42,9 kg	24,0 kg	27,5	24,2 %
Jateční bilancování II	95,6 kg	41,6 kg	22,5 kg	26,5	23,6 %
Týden na drogách	94,7 kg	42,0 kg	20,9 kg	26,2	22,0 %
Jateční bilancování III	92,0 kg	41,1 kg	19,6 kg	25,5	21,4 %
	89,9 kg	41,1 kg	17,6 kg	24,9	19,6 %

Dopadlo to dobře, sice o fous, ale neklidné spaní se Leošovi vyhne. Kulturistou nikdy nebudu, to je dle masitého sloupce naprosto ložená věc – jsem totiž zoufale normální… …magor! A to vše za čistých 40 návštěv Chrámu činek a tyčinek v pěti měsících.

A teď, když se okolo těch všech želez a lan potuluji sám, teprve svému blbnutí popustím uzdu. Ale o tom až někdy později.