Prosinec 2015

Intermezzo „recenzentovo“: chrámové muzicírování

úterý, 1. prosinec 2015, přečteno 4448×

Hudba

• Ta kulisa, do níž se schovávám před zvuky prostředí, ve kterém by se koncentrace testosteronu mohla doslova krájet.
• Ten pevný bod, o nějž se můžete se svým vyčerpáním opřít a dokázat dokončit poslední sérii i navzdory tomu, že celé tělo huláká: „Už dost!“ (Jasně, na hodinách s Leošem by mi asi sluchátka neprošla, ale tam se nezřídka opírám o všeobecnou nasranost a se slovy „Já tě tak nenávidím!“ zatínám zuby a dokončuji, co mám dokončit. Někdy.)
• Také nesmíme zapomenout na funkci „stroje času“, protože například takových 20 minut máchání rukama/nohama je bez citlivě volené „cimbálovky“ asi jako 20 let. A já nestojím o to, abych si musel po každé návštěvě Chrámu holit slušivý šedivý plnovous.

Ve svých začátcích jsem s možností muzicírování chvíli válčil, nejprve jsem tóny neměl s sebou vůbec, poté jsem plašil zoufalou myšlenku vzít si své uzavřené „otíkovky“ určené pro domácí poslech – jako by té cvičící ostudy bylo málo, takže jsem raději přeneseně zkusil poslouchat hudbu ze sousedství přes hrneček na stěně ve formě erárních sluchátek od telefonu. A nakonec jsem si něco koupil a přislíbil „recenzi“. Takže tady je.

Jaká byla kritéria výběru?

1. Musí to mít obstojný zvukový přednes napříč spektrem, protože mám-li se o svou zálibu v kovovém neumětelství opírat, nesmí znít jako stádo nadržených oslů zpoza rohu.
2. Mělo by to být typu „špunt“ – viz ostuda výše.
3. Očekávám od toho, že to přežije aspoň pár měsíců zátěž v podobě toxického potu a sem tam karambol zamotání se mezi špagáty, za které se tahá, a chvilkovou nosnost několik jednotek až desítek kilogramů železa.
4. Cenově by to mělo být o několika stokorunách, aby to bylo snadno postradatelné – tím byly automaticky vyřazeny osvědčené značky, u nichž vím, kam sáhnout.

Volova volská volba vykonána

Otevřel jsem tedy e-krámek, najel na kategorii špuntů, seřadil dle ceny a skladové dostupnosti a začetl se. U všech položek bylo samozřejmě popsáno něco o brilantním přednesu a totální dokonalosti nadčasového designu – chápu, budeme tedy vybírat dle zkušeností a tak trochu i intuice, nehodlám se totiž přehrabovat recenzemi jako kura v hnoji.

Listoval jsem stránkou a mumlal si pod vousy první pitomosti, které mě napadaly:

• „Ty ne, tebe vyrábí firma, která by si na tebe dělala nároky i poté, co si tě koupím, a mohla by mi začít dirigovat, co mám mít u poslechu na sobě,“ narážel jsem podvědomě na aféru s nejmenovanými herními konzolemi a instalací alternativních systémů.
• „Ty taky ne, s tvým starším modelem jsem měl právě onu oslí zkušenost.“
• „No ty už vůbec ne, ty pocházíš od výrobce myší a další počítačové bižuterie, co ten může vědět o zvuku.“
• „No a ty? Ty už jsi diskvalifikován cenově. Máš totiž být sluchátky do fitka, ne na požitkářský poslech.“

Začal jsem stránku skenovat očima podruhé a soustředil se na prvně automaticky přeskočené položky. „Copak to tu máme?“ Značku jsem neznal, cena byla až podezřele nízko, parametry a popisovaná „výbava“ zněla slibně, ale to u všech. Nu což, beztak už vybírám déle, než bych chtěl, přesně o tolik minut, kolik vybírám, takže šup do košíku, osobní odběr a jdeme na to. Chrám činek a tyčinek a hodina na orbitreku nečeká.

První reakce byla: „To zní zatraceně dobře!“ K tomu pár pozitivně zabarvených vulgarismů. Nicméně nechval den před večeří, uvidíme za pár měsíců.

„Stále kvoká…“

S odstupem času mohu říct, že mnou vybraná sluchátka jsou vzhledem ke své ceně fakt dobrá! Hliníkové tělo, solidní přednes, prima vychytávka v podobě plochého kabelu, který se opravdu nezamotává, k tomu navíc skořepinové pouzdro na přenášení.

Po 10 měsících používání

• Stále fungují, kyselý potní dehet na nich nezanechal výraznou stopu.
• Nestěžují si na uchovávání ve smradu sportovní tašky. (Od doby, kdy jsem se na základce musel naučit recitovat Wolkerovu báseň „Věci“, pohlížím na předměty běžného užití tak trochu pokřiveně.)
• O jejich přednes se dá opírat.
• Z uší při použití největších špuntů (v balení jsou dodávány 3 velikosti) nevypadávají.
• O jejich přednes se dá stále opírat.

Jedinou nevýhodou (či spíše vlastností řešení) je, že v koncovce zůstává drobet ušního mazu, který je nutné tu a tam ručně odstranit. Ale tohle lze s noblesou přejít – maz lze sbírat a získat tak materiál pro svíčky na vkusný adventní věnec, který věnuji Leošovi. Co na tom, že první svíčka už měla hořet, stejně z toho, co jsem zatím nasbíral, nevytvořím více než svíčky 3.

A cože jsem si to vlastně koupil? Jsou to sluchátka Buxton BHP 3000 FUNDAMENTAL.

(Už se asi neprodávají. Ale mají nástupce.)