Leden 2016

Zoufale nemoderní… jsem chtěl být!

sobota, 23. leden 2016, přečteno 4222×

Když jsem před rokem přiostřoval svou černou budoucnost, která se tím stala navýsost růžová, mé představy nebyly nějak rozmáchlé. Propluji tím testosteronovým bizárem bez širší dávky pozornosti okolí, zhubnu (nebo i možná zhebnu) a pak ze všeho tiše vystoupím. V případě zhebnutí bude můj výstup v igelitovém pytli. Vůbec jsem přitom nevzal v potaz svůj „perfekcionacis­mus“, kdy se do všeho zakousnu jako slintající špekoun do hamburgeru společnosti Spojené kafilérie s.r.o. – elokované pracoviště Lovochema Lovosice, a fakt veřejného tajemství, že prostředí Chrámu má nedokumentovanou vlastnost latentní přeměny docházejících. O tom jsem opravdu neměl ani zbla tušení, byť Velkostatkář cosi naznačoval a sám byl svého času vzorným příkladem tělesné i názorové fito-metamorfózy.

Poté, kdy od první hodiny uplynul nějaký čas a já našel odvahu začít se rozhlížet, podařilo se mi vypozorovat, že pravidelná běžná činková a tyčinková ovečka (měsíčních kašparů s „předsevzetím“ se to netýká) klouže na vlně jakési uniformní fitness moderny a spokojeně u toho přežvykuje. Já měl však jasno, nikdy jsem nechtěl:

1. před cvičením do sebe obracet lahvičky s jakýmisi „nakopávači“,
2. posedět si na začátku u stolečku s kávou v družné debatě s takzvanými sparring partnery o tom, jak si dnes dáme do těla, a celkově tím natahovat návštěvu v Chrámu,
3. jako pozdrav se dotýkat pěstičkami (zdravící curling),
4. nosit kompresní oděv a být barevnější než papoušek v pracovním mundůru technických služeb,
5. mít nohy pojmenované „bjůty“ a „bíst“ nebo „mástr“ a „blástr“ – soudě dle nápisů na módních fuseklích ze zcela jistě funkčního materiálu, které někteří s oblibou nosí,
6. jako muž nosit legíny a přes ně kraťasy (z toho jsem měl ze začátku noční můry – ale co, člověk si zvykne i na bydlení vedle prasečáku),
7. užívat stejnokroj, který zcela zjevně pochází z Ukrajiny (zkratka „UA“ přece nic jiného neznamená), to vše s anglickými nápisy v oblasti pasu, které sdělují cosi o jakémsi „brnění“ – tento stejnokroj nosí drtivá většina takzvaných inventářů a těch, kteří to berou velice vážně,
8. po cvičení chřestit s nádobou s proteinovým nápojem a její obsah si následně vylít do chřánu,
9. mimo Chrám se účastnit všemožných pohybových aktivit a celkově vzato zařadit fitness téma do běžné konverzace…

Tak tento plán mi až tak nevyšel.

Ne, tak zlé to není, nezačal jsem se socializovat, mé nohy se pořád jmenují „levá“ a „pravá“, mým sparring partnerem je stále v drtivé převaze jen rachot ve sluchátkách (jednou jsem zkusil Velkostatkáře, bylo to sice fajn, ale dobrého pomálu), mým oblečením byly dlouho anonymní černé hadry z krámu „něco jako dekapitace“… Jenže šrouby se utahovaly plíživě.

Ve fázi objímání je štěrkání s nádobou s proteinovým nápojem povinností, nějaké to kompresní tričko mi také začalo dávat svou funkční logiku – stal se ze mě „komprasák“ jako víno. A mimo Chrám?

„Jaké máš vlastně koníčky?“ Zeptal se mě jednou jeden z „novějších kamarádů“, s nimiž se teď tu a tam stýkám – ten nepříjemně milý a vstřícný z dovolené s Imperátorem
V odpověď jsem bez zaváhání na prvním místě vypálil „kultturismus“, teprve až poté jsem doplnil všechen ten svůj obskurní chlívek okolo muziky, kostí, focení a blasfémie.
Chvíle šoku! Strašlivé prozření! Skutečně jsem To řekl na prvním místě? (K dobru mi budiž u posledního soudu přičtena skutečnost, že tento upocený blogísek o koninách bez koní je Toho nedílnou součástí. A úštěbky vlastně taky.)

Pochopil jsem, že je zle.

Nejspíš aby mě dorazil, dorazil lehce opožděný „ježíšek“ a přinesl mi červenou tašku s bílým logem „UA“. Obsah mi udělal radost. (Ne, legíny tam naštěstí nebyly.)

Pochopil jsem, že je ještě hůře.

Tak jo, když už jsem se toho stal tak provázanou součástí, jdeme na to – a pěkně zostra! Koupil jsem si terénní běžecké boty barevnější než agapornis z obrazu, který maloval sjetý hipík, a opatrně se smiřuji s tím, že jednou k nim přibudou i ty 4procentní legíny. K tomu všemu začínám vážně uvažovat o všemožných pohybových aktivitách i mimo Chrám (kryglistiku, vrh stínem a gaučing vyjímaje). Abych se u toho nenudil, zkusím přesvědčit Velkostatkáře k druhé přiostřené sázce, která tímto uzrála – jen ji sklidit.

To vše podtrhnu eintopfem z vlastních ostatních koníčků, aby byl celek vyvážen.

Fitness-bizzare zdar!